STARÝ ZÁMEK CHUDENICE, MUZEUM J. DOBROVSKĚHO CHUDNICE : PHDR.H.C. JAROSLAV KVAPIL

Narodil se v budově Starého zámku 25. září 1868 jako syn chudenického lidumila, zámeckého lékaře šlechtického rodu Czerninů, MUDr. Hynka Kvapila.

Byl básníkem, spisovatelem, dramatikem, režisér a později šéf činohry ND v Praze, autor libret, jenž nejznámější je libreto k Dvořákově opeře Rusalka, autor pohádek, z nichž nejznámější je pohádka Princezna Pampeliška, autor memoárů a překladatel.

Jako prvňáček usedl do lavice v Obecní škole zde v Chudenicích. Do primy na gymnaziu nastoupil v Klatovech roku 1878. V roce 1890 však přešel Jaroslav Kvapil na gymnazium do Plzně (kůli špatnému prospěchu). Již v Plzni začal psát Kvapil své první verše. S první básní „Bůh“, která má čtyři sloky, se zúčastnil školní soutěže. K jeho velké radosti byl mezi nejlépe hodnocenými, což bylo jistě jeho silnou motivací k další tvorbě. V roce 1886 již vyhrál školní soutěž a sborníček, který škola vydávala zaplnil z poloviny Kvapil svými dvanácti básněmi. Získal tehdy první cenu a tři zlatky.

Po maturitě začal Kvapil původně podle otcova vzoru studovat lékařství, brzy však přešel na filosofii a později na práva (ani jedno nedokončil). Po studiích se začal věnovat tomu, co ho nejvíce vábilo-literatuře a novinářství. V tomto směru se stal jeho největším učitelem jak v básnické tvorbě, tak v překladech Jaroslav Vrchlický. Působil v různých novinách- v Hlasu národa, v Národních listech, redigoval Zlatou Prahu, Světovou knihovnu, přispíval do časopisů Světozor(už od roku 1888 zde publikoval první básně), Lumír a vydával své knihy.

Po roce 1894 si vzal za ženu Hanu Kubešovou, slavnou herečku. Spolu s ní pronikl do světa divadla, který ho uchvátil. V roce 1900 se stává dramaturgem ND, o šest let později vrchním režisérem a koncem roku 1911 šéfem činohry ND.

Kvapil byl velkým vlastencem. Byl přední osobností odboje českých umělců proti Rakousku za 1. světové války. V květnu 1917 vyšel z jeho podnětu Manifest českých spisovatelů, který volal po české samostatnosti. Po vzniku republiky krátce pracoval na ministerstvu, ale záhy se vrátil k milovanému divadlu, tentokrát jako šéf činohry Vinohradského divadla.

Nezůstal v pozadí ani za druhé světové války, kdy se taktéž účastnil odboje. V roce 1944 byl (v Poděbradech,kde byl na léčení) zatčen gestapem a vězněn 11 měsíců na Pankráci až do osvobození 9. května 1945. Po válce byl 30.ledna 1946 jmenován za zásluhy a rozkvět národního a kulturního života národním umělcem a čestným doktorem filozofie. Téhož roku vyšlo souborné vydání všech jeho spisů.

Zemřel 10. ledna 1950 a podle jeho přání, vysloveného v básni „Domove“, byla urna s jeho popelem uložena do rodinné hrobky na hřbitově u sv. Anny zde v Chudenicích.

Kvapilovo celoživotní dílo zahrnuje 17 lyrických sbírek, 4 operní libreta, 6 dramat, 11 překladů dramatických děl, uskutečnil 170 režií v ND, 30 režií v divadle na Vinohradech, 20 pohostinských, 4 filmové a rozhlasové a režii sokolské sletové scény Marathon v roce 1912 v Praze.