STARÝ ZÁMEK CHUDENICE, MUZEUM J. DOBROVSKĚHO CHUDNICE : MAJOR VLADIMÍR JOSEF ROUBAL

Kontakty

Starý zámek Chudenice
U Černínského zámku 1
33901 Chudenice

tel. 376 398 100
724 007 576

StaryZamekChudenice@email.cz


 

 

Nepřehlédněte

Televizní pořad
Kulinářské toulky po Plzeňském kraji
tentokrát z Chudenicka...
Klikněte zde...

Videoreportáž ze slavnostního zpřístupnění nových prohlídkových okruhů v roce 2014 můžete shlédnout zde

 

Major Vladimír Josef Roubal

* 1.12.1884 v Chudenicích

† 29.7.1936 v Praze ( pohřben v Chudenicích u sv.Anny )

Vladimír Josef Roubal se narodil 1. prosince 1884 v Chudenicích, jako syn domkáře Jiřího Roubala a jeho manželky Barbory, rozené Pučelíkové z Chudenic. Jeho mládí probíhalo střídáním osobních úspěchů i neúspěchů a dále pak studoval na gymnáziu při řádu Milosrdných bratří. Po dobu tehdy dočasného pražského pobytu bydlil u své nevlastní sestry Marie na malostranské Kampě. Zde jej zastihla první světová válka a musil narukovat na ruskou frontu, kde byl v roce 1915 zajat.

Jako ruský zajatec vstoupil záhy do rodících se českých legií, kde prováděl náborovou činnost do vojska mezi našimi krajany, usídlenými v Rusku, zejména v oblasti Kyjeva. Po základním výcviku byl nejprve zařazen k 1. pěšímu pluku, po jehož rozšíření se stal příslušníkem 2. pluku Jiřího z Poděbrad, s nímž se zúčastnil slavné bitvy u Zborova, u Bachmače, atd. Po změně politických poměrů v Rusku, byl nucen s našim vojskem prodělat sibiřskou anabázi, napříč rozlehlou zemí. Účastnil se bojů s bolševiky a při jedné bojové akci u Kazaně byl raněn.

Za pobytu v ruských legiích se věnoval publicistické činnosti v tehdy vycházejících novinách „Čechoslovák“. Za účast v bitvě u Zborova byl ruským velením vyznamenán rytířským křížem řádu sv. Jiří, který náležel k nejvyšším vyznamenáním carského Ruska a jehož byl v minulosti držitelem i slavný generál Suvorov.

Konečně v roce 1920 odjížděl z Vladivostoku na „cestu kolem světa“ na americké lodi napřed Mont Sermon a dále lodí Amerika jako účastník 20. transportu. Jako publicista měl možnost při této příležitosti osobně navštívit Mandžusko, Čínu, Japonsko. V souvislosti s činností vládní rady čsl. Vojska účastnil se jednání ohledně výzbroje dobrovolnické armády s polovojenskou americkou organizací YMCA v San Francisku a Panamě, druhá jeho návštěva v USA vedla do NORFOLKU.

Po návratu do vlasti zůstává v armádě jako činný důstojník u hraničářského praporu č. 5 v Chebu. V roce 1925 je přeložen do služeb přípravného štábu k vybudování památníku osvobození v Praze. Je trvale v úzkém styku s prezidentem T.G.Masarykem, pozdějším náčelníkem gen. štábu generálem Syrovým, ministrem národní obrany Udržalem a Machníkem, předsedou vlády Karlem Kramářem a dalšími členy tehdejší vlády a významnými osobnostmi společenského života, např. se spisovatelem Fr. Langerem, Viktorem Dykem, Jaroslavem Kvapilem, hudebním skladatelem Karlem Kovařovicem, atd.

Za aktivní službu je dále vyznamenán řádem „M. R. Štefánika z roku 1918“ a dalšími čtyřmi československými vojenskými řády.

Jeho publicistická činnost nezačíná v době války, ale jeho novinářské prvotiny vznikají ještě před rokem 1914. V období 20. a 30. let je literárním přispívatelem do řady denních i periodických tisků. Svoje odborné přednášky koná dle příležitosti a pravidelně přispívá i do „Radiojournálu“. Jedna jeho přednáška se konala v Těšovicích při příležitosti odhalení pomníku padlých.

Literární činnost vrcholí autorstvím několika knih:

Chudenice“ : brožura vydaná vlastním nákladem zpřístupňuje čtenáři

populární formou kraj Dobrovského a jeho lokální zkazky

„Vojáci, vojáci“ : realisticky popisuje děje I. světové války s přihlédnutím

k cílům národního obrození

„Mladý hrdina“ : jde o skutečný případ českého dobrovolníka na západní

frontě, který padne v prvním boji

„Osudy 20 .transportu“ : popis událostí a příhod spojený s návratem do vlasti

Snad sluší připomenout, že se účastnil anonymní soutěže na výzdobu mausolea památníku národního osvobození na Žižkově, které mělo být posledním místem odpočinku prezidenta T. G. Masaryka. Získal svým ideovým námětem II. cenu ( první nebyla udělena ), který byl ve své koncepci zcela realizován.

Vždy a za všech okolností plně lnul ke svému rodnému kraji, což zejména projevoval jemu vlastním způsobem, literární činností. Vedle situované brožůrky „Chudenice“ napsal seriál chudenických pověstí, z nichž byla část publikována v lokálním tisku „Šumavan“ formou fejetonů, zbývající část nebyla publikována. Se svými krajany udržoval přátelské styky, stačí připomenout již jmenovaného Jaroslava Kvapila, prof. Dr. Rubešku, apod.

V první polovině 30 .let po dohodě s místním duchovním správcem Václavem Šperlem zajistil sbírku na obnovu místního farního chrámu a na základě osobní intervence na ministerstvu školství a osvěty v Praze, získal pro chrámovou renovaci státní subvence a restaurátora uměleckých památek, dobového kapacitu prof.Slánského. Při prováděné renovaci byl též instalován mosazný lustrem. Rovněž stál u kolébky zřízení chudenického pomníku padlých.

Major Vladimír Josef Roubal počátkem roku 1936 nečekaně vážně onemocněl, podrobil se nutné operaci a dne 29. července 1936 zemřel v pražské vojenské nemocnici na Karlově náměstí. Jeho úmrtí bylo publikováno ve více než 50 novinách místních i zahraničních a jeho jméno bylo uvedeno v tehdy vznikajícím „Naučném slovníku J. A. Komenského“ i v publikaci literátů klatovského kraje z roku 1938.

Po pohřbu s nejvyššími vojenskými poctami v Praze byl uložen dle vlastního přání na chudenickém hřbitově u sv. Anny, kde spí svůj věčný sen po boku milované manželky.


Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ