STARÝ ZÁMEK CHUDENICE, MUZEUM J. DOBROVSKĚHO CHUDNICE : O SVATÉM BOLFÁNKU

Před dávnými a dávnými časy, když byl ještě sv. Wolfgang v Řezně biskupem, umínil si český kníže Boleslav II., že založí Praze biskupství. Maje k tomu souhlas němekého císaře Oty I., vyslal posly do Bavor k sv. Wolfgangu s prosbou, aby přišel do Prahy založit biskupství a vysvětit prvního pražského biskupa Dětmara, rodem ze Saska, který znal dobře česky.

Sv. Wolfgang rád vyhověl; bylo to roku 973.

Na zpáteční cestě z Prahy přišel sv. Wolfgang na návrší u Chudenic, kde v hustém lese na Výšensku přenocoval. Druhého dne ráno se rozhlédl kolem a spatřil před sebou krásný širý šumavský kraj. Bylo to na pomezí blízkých hranic a sv. Wolfgang si umínil, že tu na památku svého pobytu postaví kostel.

Pustil se se svým průvodem ihned do práce. Práei se jim dařila, ale ráno, když se proudili, bylo dílo včerejšího dne zničeno. To se opakovalo druhého i třetího dne. Svatý Wolfgang poznal v tom ďábelské dílo a proto vyzval ďábla, aby upustil od svého zlého díla, a nařídil mu při stavbě pomáhati. Ďábel se tomu dlouho vzpíral a protestoval, ale nakonec podepsal smlouvu, podle které měl po dostavbě kostela právo na prvního tvora, který do kostela vkročí.

Ďábel považoval smlouvu za veliký úspěch, a proto pracoval velmi pilně. Zatím co ďábel vozil z blízkých dolů písek, který rozdělával vlastními slinami, aby bylo zdivo kostela velmi pevné, sv. Wolfgang používal při stavbě místo malty jemného mechu, který vkládal mezi kameny. A hle: jeho zdivo bylo stejně pevné jako ďáblovo!

Když byla stavba dokončena, očekával ďábel prvního tvora, kerý do kostela vkročí. Jednoho dne, když i svatý Wolfgang stál před vchodem do chrámu, vyskočil z lesa vyplašený vlk a vběhl přímo do kostela. Toho světec využil a posměšně řekl ďáblovi: "Vezmi si svou odměnu, hle, toť první tvor, který do chrámu vkročil!"

Ďábel poznal, že byl obelstěn, a proto vztekle zařval, tak hrozně, že celý les se třásl a skála pod kostelem pukla. V té puklině zmizel ďábel a zůstalo tu po něm jen trochu pekelného zápachu.

Skalní puklina, která se podnes v malém sklípku pod skalní kaplí ukazuje, prý se stále zvolna rozšiřuje – a až se tak rozšíří, že do ní vejde těhotná žena, bude konec světa. To praví a věří zdejší lid. Plochý kámen pod skalou byl prý lůžkem sv. Wolfganga.

Před svým odchodem do Bavor rozloučil se tu sv. Wolfgang s českou zemí velmi dojemně. Naposledy se rozhlédl po širém okolí, vstoupil na veliký skalní balvan, v jehož skalní puklině zmizel čert, požehnal kraji a české zemi, která zřízením pražského biskupství odpadla od jeho diecése. V balvanu zůstal otisk jeho nohou a malý důlek od biskupské berle. Věřící, zejména z Bavor, sem pak putovali, líbali otisky nohou, dotýkali se otisků berle a rukama se potírali oči, věříce, že budou uzdraveni a uchránění před očními nemocemi. U otisků neznámý hieroglif svědčí o tom, že kámen byl asi starý obětní kámen pohanský.

I nemilé vzpomínky si odnášel z Čech sv. Wolfgang. Bylť u rybníka pod Výšenskem přepaden lotry odtud rybník "Lotrov" – a v Pravovicích se prý k němu lidé zachovali velmi zle; dokonce ho prý tělesně ztýrali. Proto se říká této vsi Nespravovice, protože tam byli lidé nesprávní a nespravedliví. Ovšem dnes víme, že obec Pravovice, dnes zvaná Bezpravovice, vznikla z názvu Ves Pravovice, jak v 17.století píše se ještě Vespravovice.

Když sv. Wolfgang odcházel z Chudenic, zastavil se ve vesničce pod Výšenskem, kde se loučil s místními obyvateli a obec ta podnes jmenuje se proto Lučice.

Pověst o pobytu sv. Wolfganga je prastará a v mnoha variacích. Jméno sv. Wolfganga dávno zlidovělo v dnešního Bolfánka.