STARÝ ZÁMEK CHUDENICE, MUZEUM J. DOBROVSKĚHO CHUDNICE : ČERNÍNSKÉ SRDCE

Kontakty

Starý zámek Chudenice
U Černínského zámku 1
33901 Chudenice

tel. 376 398 100
724 007 576

StaryZamekChudenice@email.cz


 

 

Nepřehlédněte

Televizní pořad
Kulinářské toulky po Plzeňském kraji
tentokrát z Chudenicka...
Klikněte zde...

Videoreportáž ze slavnostního zpřístupnění nových prohlídkových okruhů v roce 2014 můžete shlédnout zde

 

Černínské srdce

V Čechách bylo již jen jediné panství chudenické, kteréž nepřetržitě od věkův nade vší paměť lidskou sahajících, po meči stále držel jeden rod – Černínové z Chudenic. Příčinou, proč Chudenice po všechny věky v držení Černínův zůstávaly, jest kromě šetrnosti jednotlivých členů rodu nejen vzácná staročeská láska a úcta ke všem památkám rodinným, ale i láska k svému prasídlu a kolébce – k rodovým Chudenicům.

Ze ctihodného prasídla Černínův zbyly sice jen staré hlavní zdi a hradby chudenické tvrze, a ještě by i toho, co dnes tu vidíme, dávno tu nebylo, kdyby z původní tvrze postavený starý zámek byl zůstal stálým panským sídlem a přestavován byl v moderní, nádherný zámek. Černínové od mnohých let tu nebydlívali stále, protože zastávali mnohá vysoká místa úřední, k jechž zastávání bylo třeba také pobytu v sídle úřadu. Ale láska k Chudenicům nikdy neochabovala. Toho důkazem je farní, dnes děkanský chrám, kde staré fresky a nápisy svědčí o černínské lásce a tradici od založení kostela (r. 1200 Drslavem Černínem) až téměř po novou dobu. Také povýšení vsi Chudenice na městečko roku 1592 císařem Rudolfem II. bylo dílem černínským – Humprechta Černína, který tu byl roku 1601 pochován v rodinné hrobce ve farním kostele.

Prastarý černínský rod miloval své Chudenice; staly se mu útěchou v dobách dávných a zlých i nových a radostných. Jen hrdý bělohorský vítěz císařských, hrabě Heřman Černín, který pro své blaho nezachránil ani svého bratra Diviše od popravy na staroměstském rynku v Praze, pohrdl Chudenicemi, kde jeho předkové pochováváni, a zřídil si v Praze ve svatovítském kostele svou černínskou hrobku, do níž byl první roku 1651 slavně pochován. Ale roku 1733 zemřelý hrabě František Josef Černín dal zase přednost lásky Chudenicům, dav se pochovati v sv. Víta v Praze, ale srdce své v Chudenicích, kde roku 1725 dostavěl nový kostel sv. Wolfganga, patrona Černínů.

František Josef hrabě Černín z Chudenic, vladař domu chudenického a hradeckého, pán 99 panství (dvorů), majitel mnoha řádů a titulů, žil nákladně, nejvíce ve Vídni, dostavěl černínský palác v Praze na Hradčanech, hostil v Jindřichově Hradci často mnohé vévody a arcivévodkyně a dokonce i císaře Karla VI. s chotí i celým císařským dvorem. Zemřel roku 1733. O jeho pohřbu v Praze a v Chudenicích je psáno v úmrtní farní knize chudenické: 6. března roku 1733 usnul v Pánu vysoce urozený Vaší Excel. Pán, Pan Franz Josef, svaté římské říše hrabě Černín z Chudenic, regírující pán domu chudenického a hradeckého, pleno titulo Jeho císařské Milosti skutečná tajná rada z vyšších dvorních lehen soudce. Z tohoto světa se duše jeho odebrala ve Vídni. Tělo jeho převezeno bylo do Prahy a tam u sv. Víta v černínském sklípku skrze nejdůstojnějšího a vysoce urozeného Karla Řečického, toho času hradu probošta a u přítomnosti celé kapitoly uctivě pochováno bylo; srdce pak jeho dne 20. sem skrze mne P. Ondřeje Stella, faráře chudenického a skrze nejdůstojnějšího Pána Pana Dominika Peterku, toho času preláta chotěšovského, v přítomnosti velebného pána vikariusa janovického a V. P. děkana klatovského a jiných, jak světských, tak řeholních kněží do zdejšího chrámu Páně do sklípku pochováno jest bylo. Věku svého jest měl 36 let a 5 a půl hodiny. Po straně pak připsáno: Umřel na podacra.

O posledních jeho dnech i o pohřbu dovídáme se ze staré pamětní knihy panství chdenického (Brettschneiderova) tyto podrobnosti: Roku 1733, ku konci masopustu odjel náš milostivý Pán do Vídně. Mladý hrabě "Vencrle", budoucí majorátní pán, onemocněl, a k nevýslovné žalosti svých pánů rodičů byl od Boha a tohoto světa na věčnost povolán. Když jeho pan otec ve Vídni obdržel tuto žalostnou zprávu, vzal si ji tolik k srdci, že dne 5. března, to jest v den jeho narozenin sám ulehl a krátce potom časný svůj pobyt zde na světě s věčným zaměnil. Bůh budiž duši jeho mislostiv a slituj se nad ní a poskytni jí věčnou blaženost. Mrtvola byla hned ve Vídni balzamována a srdce vyňato a do stříbrné pušky uloženo. Tělo v rodinné hrobce Černínů v hradním kostele sv. Víta v Praze v kaply sv. Zikmunda pochováno a srdce do Chudenic odvezeno. Tu vložena stříbrná schránka do rakve z fíkového dřeva a na rakev upevněn nápis označující důstojnosti zesnulého, jak uvedeno nahoře s tímto dodatkem: Bůh dopřej duši jeho věčnou radost a blaženost; tomuto srdci a tělu k němu náležejícímu veselé z mrtvých vstání. Amen. Slavný pohřeb konán 20.martii 1733.

V panské kanceláři zřízen katafalk a na něm rakev. Odtud pak vedl četný průvod vzácných hostí, vysoké šlechty, kněží a řeholníků, úřednictva a služebnictva i ohromné zástupy lidu z dalekého okolí. Infulovaný prelát chotěšovský Dominik Peterka do chrámu sv. Jana Křtitele. Tu slouženy početné mše svaté. Klatovský páter rector Christofor Felix de Straitenau pronesl pochvalnou pohřební řeč a Pater Hitsch kázání v kostele, při němž zástupy přítomných propukaly v pláč a hlasitý nářek. Po té vrchnostenští úředníci snesli rakev do sklípku; rakev uzamčena a klíče od ní odevzdány místnímu faráři k opatrování.

(Černínská hrobka byla před presbytářem uprostřed mezi postranními otáři, byli v ní pohřbeni Humprecht +1601, který na cís.Rudolfu II. vymohl roku 1592 povýšení Chudenic na městečko, a jeho manželka Ludmila Kocova z Dobrše, Děpold Protiva +1660, Jan Heřman +1707 a srdce Františka Josefa +1733. Při nové opravě kostelní dlažby roku 1895 hrobka zazděna a náhrobní kámen vezděn do stěny v presbytáři. Je to pískovcová deska s kruhy, naní rytíř v plné zbroji a erb. Na obrubě nápis: Pana Humprechta staršího na Chudenicích a Švihově, podkomořího království českého a hejtmana hradu Pražského, pana otce a paní máteře jeho rodičů nejmilejších. A pro věčnou památku všeho rodu pánů Černínů z Chudenic. Jiný dvojitý úplně zachovalý náhrobník žulový má v kostele z roku 1598 pan Jakub starší Vřesovec z Vřesova a na Kšenicích (+1598) a jeho manželka paní Voršila Vřesovcová z Janovic (+1558). Tyto náhrobní kameny jsou opravdu nevhodně skryty: v šeru pod chorem za lavicemi. Panská hrobka úřednická bývala před Mariánským oltářem, kde pohřben roku 1729 hejtman Weber a další pochováni panští úředníci a jejich manželky: Brettschnaider, obroční Rutt, purkrabí Kyres, hejtmanky Smíšková a Brettschneiderová. Farář Jakub Ignác Grün pochován roku 1695 u křtitelnice.)

Po obřadech církevních vystrojena pro účastníky pohřební hostina. Chudým na sále, vysoké šlechtě, panu prelátovi a panu páteru rektorovi u pana hejtmana (Brettschneidera); ostatním kněžím a řeholníkům v panské kanceláři, lesním zřízencům a služebnictvu u pana obročího Ondřeje Rýdla, kočím a hudebníkům v obou hospodách na městečku. K hostině učiněny včas důkladné přípravy, takže vše minulo bez nejmenšího zmatku.

V těchto dnech velikého smutku byly Chudenice a široké okolí přeplněny lidem, který hrnul se k vzácné podívané. V předvečer slavného pohřbu hostila tvrz v Chocomyšli i nedávno (roku 1722) postavená zájezdní hospoda tolik lidu, že povozy zaplnily celou náves u sv. Jana. (Krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého dal postaviti roku 1708 baron Wunschwitz, tehdejší majitel Chocomyšle.) Časně ráno připojili se mnozí účastníci herštejnští, přišedší od kaple sv. Vojtěcha při Únějovicích (Poutní kaple sv. Vojtěcha zrušena cís. Josefem II. a zbořena. Na jejím místě v poli je křížek a při něm viklanový mísový kámen sv. Vojtěcha, o kterém psali též Dobrovský s Černínem.) a celý průvod kolovečský. Všichni pak ve společném průvodu s kolovečskými cechy a primasem Cibulkou i srbickými deputanty došli ráno do zámku chudenického, kde již stály řady cechů chudenických a švihovských se svými korouhvemi a svítilnami. Také zájezdní hospoda "u Bílého koně" (dnes hospodářství pana Steinera) pod Byšovy byla té noci přeplněna, že baštýř od rybníka "Pyšného" zle se proto kabonil a do nemilé hádky se dostal s merklínským hajným, začež pak brán k odpovědnosti chudenickým obročím Rýdlem. Podobně bylo i v Poleni, kde sešel se okolní lid hlavně z Drslavic, Slavíkovic a Černíkova. Do společného průvodu zapojili se v Bažantnici lidé z Pušperka, při Lučici lidé z Bezpravovic i Úboče.

Ať už vedla lid zvědavost nebo poddanská diktatura, přece bylo viděti, že lid měl svého pána v upřímné lásce. Černínové vždy přáli Chudenicům, a třeba jejich pobyt byl vázán úřadem daleko odtud, srdce jejich bylo pro celý ten kraj a robota nebyla tu té doby zrovna nejhorší. Vrchnostenský úřad chudenický vedli úředníci hodně lidově a nebylo tu nikdy tolik nářku a utrpení jako na jiných panstvích. Proto celý ten širo širý kraj měl svoji vrchnost tak upřímně rád a snad proto i tak ohromná účast při pohřbu srdce Černínova.

Ale doby ty už dávno minuly. Nová doba zavedla jiný pořádek a jiné úřady, ba i jiné rozdělení práce. Chudenice, které roku 1850 zrušením vrchnostenského politického i soudního úřadu panského, k němuž patřilo 63 obcí, ztratilo svůj význam v kraji, nejsou už centrem toho širokého okolí, ale staly se pouhým opomíjeným městečkem v Pošumaví, jehož bohatá historie pomalu upadá v zapomenutí, nemajíc svého ochotného pisatele.

Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ